Tento týden jsme si prakticky představili novou, především komponenty vylepšenou generaci stroje Rock Machine Blizzard TRL v jeho vrcholné podobě (označení 90-29), která se může pochlubit odpružením DVO, v čele s vidlicí Diamond s poměrně širokými možnostmi nastavení!
Tedy možná jak se to vezme… Když se totiž podíváte na pár vybraných konkurenčních kousků, kupříkladu Cane Creek Helm, pozadu nezůstává třeba ani Fox 36 s tlumící patronou GRIP2, tak na DVO není úplně vše, co by tam být mohlo, ale zároveň je tam i něco navíc.
Jak jsme si již vlastně ukázali a popsali v rámci praktického představení stroje Rock Machine Blizzard TRL 90-29, tak DVO Diamond SC D1 nabízí, vedle základního nastavení tvrdosti (tlaku vzduchu v hlavní komoře), možnost regulovat nízkorychlostní kompresní útlum (páčka na korunce s šesti polohami), vysokorychlostní kompresi (kolečko pod touto páčkou – 30 poloh), standardní odskok a pak ještě OTT.
Dříve, než si povyprávíme, jak se systém OTT obsluhuje a co umí, můžeme zmínit tolik, že DVO kupříkladu jezdce neobtěžuje nutností ladit separátně odskok pro nízkou a vysokou rychlost roztažení, což mi přijde rozumné. Stejně tak, alespoň co jsem se tak dopátral, se zde nepočítá s možností hrát si s progresivitou pomocí vložek neboli tokenů vkládaných do hlavní vzduchové komory, jelikož je zde právě systém OTT (Off The Top).
Přístup k nastavení je tak poněkud jiný, než co se obvykle řeší u konkurence, ale to bych bral asi primárně jako fakt, nikoliv jako nevýhodu, jelikož si každý má možnost vybrat, jaký přístup se mu nejvíce líbí.
Princip OTT
Abychom do detailu pochopili, jak funguje systém OTT, museli bychom poměrně zevrubně probrat teorii týkající se vztahu pozitivní a negativní pružiny (komory), co a jak ovlivňuje funkci vidlice v jaké fázi zdvihu atd. Na to zde ale není prostor, proto zkusme tuto obsáhlou teorii shrnout do pád odstavců.
Ve zkratce lze říct, že velikost či objem negativní komory (u plně vzduchových vidlic) má přímý vliv na citlivost z kraje kroku. Proto třeba RockShox používá rozšířené negativky DebonAir a Fox zase EVOL (Extra VOLume). U DVO na to jdou ale jinak. Zde je, na rozdíl od automaticky vzduchem plněných negativních komor (výjimkou býval u RockShoxu systém DualAir, kde se obě komory foukaly zvlášť), negativní pružina mechanická – vinutá.
Právě díky tomu, že DVO vsadilo v tomto místě na ocelovou pružinu, se zde nabízí možnost snadno měnit její předpětí, neboli zašroubováním (vyšroubováním) její velikost. Teď zkusím nenapálit sám sebe, případně mě jistě někdo rád opraví.
U výše zmíněného DualAiru to fungovalo tak, že čím vyšší tlak byl v negativní komoře, tím byla vidlice citlivější a naopak. Ale mělo to samozřejmě své limity. Podle toho docházím k přesvědčení, že zde se utažením, zkrácením negativní pružiny, dosahuje jejího silnějšího předpětí, tedy i působení na komoru pozitivní a tím i vyšší citlivosti.
Zamotal jsem vám hlavu? Sobě trochu ano, zkusme si tedy raději povědět, co to dělá v terénu!
Systém OTT
Tzv. „Compression Blader“ (kompresní měch) je místem, kam se dostává olej při stlačení vidlice. Díky této konstrukci (najdete u vidlic RockShox i u Foxu a dalších) olej nepění, není ve styku se vzduchem a tlumení má tak konzistentní účinek bez ohledu na délku zátěže.
Postupně povoluju!
Asi si nejdříve řekněme, jak jsem při zkoušení systému OTT postupoval. Bylo to vlastně docela prosté. Zjistil jsem, že inbus obsluhující systém OTT (na spodní straně levé nohy vidlice) nabízí rozsah cca 11 plných otáček. Pro první jízdy jsem přitom oním inbusem otáčel doprava (pocitově negativní pružinu utahoval), čím jsem se snažil dosáhnout maximální možné citlivosti.
V druhém kroku jsem prvek OTT otočil na druhou stranu o nějakých 5,5 otáčky, tedy zhruba na půlku z možného rozsahu. Ve třetím kole testování jsem pak prvek OTT zcela povolil a zkoušel nastavení s nejmenší možnou citlivostí.
Přiznám se, nebyl jsem až tak důsledný, že bych s každým nastavením hobloval dokolečka ten samý trail, na to mám až moc rád pestrost. Jezdil jsem ale na jednom kopci, kde je u jednotlivých stop poměrně podobný povrch a podobný sklon, proto si myslím, že má moje zkoumání i tak dostatečně reprezentativní výsledky.
Systém OTT se ovládá inbusem (5 mm) na spodním konci levé nohy. Zde najdete i stručný návod jak postupovat. Ve zkratce: Release, Adjust, Ride (Vypusť, nastav, jeď).
Jak to je myšleno?
Ještě jedna teoretická poznámka či doplnění k zamýšlenému využití systému OTT. V materiálech DVO se totiž tvrdí, že si máte vyzkoušet či promyslet, jaké nastavení počáteční vnímavosti se vám líbí, co vám nejvíce sedí, podle toho zvolit polohu prvku OTT a pak už jen pomocí tlaku řešit stabilitu uprostřed kroku a jistotu na samotném konci. Pokud toto nebudete částečně řešit kompresním tlumením.
V podstatě by se dalo říct, že pokud chcete dosáhnout ideálu, jaký by se líbil třeba mně, tak si nastavíte maximální citlivost, pro jemnost kroku z kraje zdvihu a pak použijete třeba trochu vyšší než tabulkový tlak, abyste si zajistili klidnější střed a jistější konec.
Raz, dva, tři – testujeme!
Konečně se tedy dostávám k reálným zážitkům a zkušenostem, přičemž bych začal u toho, co již známe – projev s tabulkovým tlakem a maximální citlivostí dosaženou příslušným nastavením prvku OTT.
Shrnu-li v kostce projev takto vysoce citlivě nastavené vidlice DVO Diamond, pak je fakt, že si s ní užijete pohádkově jemného kroku a značně vysoké, ale nikterak obtěžující aktivity.
Již v testu RM Blizzard TRL 90-29 jsem zmínil, že mi toto nastavení z velké části vyhovovalo, jen jsem občas měl pocit, že je Diamond o něco lineárnější, než by být musel. Neříkám, že by se mi vysloveně ztrácel pod rukama, že by mi předek mizel při každém pohledu na přední brzdu, spíš jsem byl jen překvapen, jak často musím posouvat kontrolní zelený kroužek z polohy téměř u korunky níž…
V principu je mi vlastně sympatické, že tato vidlice využívá aktivně celý zdvih, což se mně osobně zase tak často nestává – jezdím asi moc jemně. Na druhou stranu ostří střelci a především skokani s tím mohou mít trochu problém, který je ale určitě řešitelný. V zásadě by mělo stačit přidat tlak vzduchu, kdy se vzdáte jen trochy citlivosti, ale zajistíte si stabilnější prostředek a konec, nebo si ještě přitáhnete vysokorychlostní kompresi.
Chod vidlice lze samozřejmě ladit i kompresním tlumením, kde máte k dispozici šest poloh nízkorychlostní (zelená páčka) a cca 30 poloh pro vysokorychlostní kompresi (černé kolečko).
Kroky dva a…
Já vlastně nezkoušel ani jedno (vyšší tlak, kompresní útlum), třeba někdy příště. Více mě zajímal modelový příklad fungování samostatného prvku OTT. Proto jsem v druhém kroku vypustil opět vzduch z hlavní komory, otočil kolečkem OTT o výše zmiňovaných 5,5 otáčky (zhruba do půlky rozsahu), poté zase vše dorovnal na původní hodnoty – tlak cca 125 psi.
Na první dojem při cestě k vrcholu jsem zásadní rozdíl v chování vidlice nepoznal, naopak jsem měl pocit, že je předek stále dost aktivní a vnímavý. Kdo by chtěl, může si pro výjezdy pootočit páčku kompresního tlumení, kdy se v poloze „6“ vidlice znatelně zklidní. Při nižších polohách samozřejmě také, ale není to tak výrazné.
Nahoře na kopci, nebo spíše nahoře po překonání hrany a započetí „sestupové fáze“, jsem již rozdíl docela cítil. Nemůžu říct, že bych měl vysloveně pocit ztráty citlivosti, i když něco z jemných reakcí na úplném začátku kroku zmizelo. Co jsem ale zaznamenal a co se mi v ostřejším terénu jednoznačně líbilo byl pocit klidnějšího a jistějšího začátku. Zkrátka více stability.
S kolem se při tomto nastavení hezky manévrovalo i v hodně prudkých a technických sekcích, vidlice stále velice slušně reagovala, ale byla taková ukázněnější!
V dnešní době „blatníčkové“ nechce být ani DVO pozadu, proto své vidlice doplňuje tímto originálním dílem. Nutno ale zmínit, že i přes Boost konstrukci není pod korunkou (blatníkem) mnoho místa (plášť WTB Vigilante 29×2,5″).
Maximálně utaženo!
Poslední fáze – zastavuji na občerstvení před dosažením předposledního vrcholu dne, procházím již několikrát popsanou „anabází“ (s dobrou pumpou je to otázka dvou tří minut) a otáčím prvek OTT do polohy minimální vnímavosti. Když jsem pak vyrazil vstříc vrcholu, tak jsem si všiml, že už třeba na příčném prahu byla vidlice pocitově ospalejší, což se projevilo i později cestou dolů.
S tímto nastavením jsem si dal dva středně, místy až trochu více technicky náročné traily, přičemž jsem vlastně již zkraje v rukách cítil, že je zde něco jinak. DVO Diamond byl znatelně tužší a výrazně klidnější na začátku kroku, což sice znamenalo přijít o menší než zrovna zanedbatelné množství citlivosti, zároveň to ale pomáhalo ve chvílích, kdy člověk potřeboval hodně přesně a delikátně pracovat s kolem.
Zároveň se mi líbilo, jak vidlice fungovala pod větší zátěží. Ne, že by při jiném nastavení měla v tomto směru patrné nedostatky, to se spíš jen v tomto režimu více projevily rozdíly chování na začátku a uprostřed zdvihu.
Pravdou je, že mě na konci obou sjezdů trochu brněly ruce, jak pevně jsem musel svírat řídítka, zároveň jsem si ale opakovaně říkal, jak to hezky chodí, když dáte vidlici skutečně „nažrat!“
Trochu jako to bylo s jednou starší generací Foxek – začátek nic moc, ale pod zatížením velká paráda!
Jedno nemilé překvapení mě ale potkalo na dně, nevím, které z mnoha přírodních pump (dolíky do „U“ projížděné napříč), kdy jsem cítil, jak vidlice zmizela celá ve zdvihu a pak si lehce cinkla o doraz, protože byl v maximální kompresi ještě kořen. Nic se vlastně nestalo, řídítka z ruky mi to nevzalo, pláště to vydržely, vše ok. Jen prostě zase důkaz, že je DVO Diamond spíše lineárnější.
Vidlice DVO Diamond SC D1 má ještě levnějšího bratra s o něco skromnějšími možnostmi nastavení – Diamond D2 (na webu DVO zatím bez ceny) – velice příjemný kousek s perfektním poměrem cena/výkon je DVO Beryl D2.
A teď nám k tomu dej nějaký výstup! Prosím…
To by byly praktické zkušenosti s experimenty v nastavení DVO Diamond SC D1, k čemuž bych vám asi měl jako závěr přidat nějaké rozhřešení, nebo jak říkali pánové z Top Gearu – užitečnou radu pro spotřebitele! Něco bych asi měl.
Pokud jde o systém OTT, tak si myslím, že to není vůbec špatná věc a špatná cesta, jak řešit možnosti individualizace kroku vidlice. Změna účinku tohoto prvku sice vyžaduje trochu práce s pumpou a inbusem, když to ale srovnáte třeba s přidáváním či ubíráním tokenů u jiných vidlic, je to vlastně stále sranda.
Z pohledu jízdních vlastností jsem pak přemýšlel, jaké nastavení, po odzkoušení tří reprezentativních poloh, bych nakonec sám za sebe zvolil? Už jsem to vlastně trochu naťukl výše, ale teď to trochu více rozvedu. Primárně bych si asi hrál s tím, že bych měl OTT nastavené na maximální citlivost a tuhost, stabilitu či progresi ladil experimenty s tlakem vzduchu.
Zároveň by mě ale asi lákalo zkoušet, zejména při předpokladu pohybu v náročnějším terénu, pohybovat se někde okolo půlky rozsahu OTT, jelikož se mi tento setup také dost líbil. Přišlo mi, že je-li OTT zhruba na půlce, tak sice přijdete o trochu počátečního komfortu, ale není to zase tak hrozná oběť. Naopak tím člověk získá pocit trochu vyšší stability na začátku kroku s vědomím, že pak vidlice velice ochotně a akčně mizí ve zdvihu a snaživě polyká všechny na cestě se nacházející nerovnosti a překážky.
Výsledek je tedy takový, že bych mohl zvolit buď „líný přístup“ (nastav a zapomeň) a spokojit se s jedním vyladěním, nebo bych si postupně zkusil více kombinací, jejich stavy si třeba někam zapsal a pak jen podle terénu upravil vidlici jednou na více jemňoučkou, jindy na jistější a lépe čitelnou. Zkrátka další z ideálních vidlic pro MTB hračičky.
Text a foto: Štěpán Hájíček (detaily vnitřních systémů: DVO)
DVO Diamond SC D1 – základní údaje a parametry
Nastavení: High/Low Speed Comp. | Rebound | OTT
Zdvihy: 27,5 = 150-170 m | 29“ = 140-160 mm
Výchozí hmotnost: 27,5 = 2100 g | 29 = 2150 g
Offset: 27,5 = 44/37 mm | 29 = 51/44 mm
Vnitřní nohy – průměr: 35 mm
Barvy: Black, Green, Blue
Více o vidlici DVO Diamond na webu: dvosuspension.com
Testováno na kole Rock Macine Blizzard TRL 90-29
